Procházka po chropyňských gruntech

Začátkem šedesátých let, kdy podél školy na náměstí nejezdila auta, natož pak autobusy, ale štětová cesta byla plná důlků a odehrávaly se zde líté souboje v hraní kuliček. Podle křiku a strkanic by si člověk myslel, že nejde o hrst hliněných kuliček, ale přímo o život!

A jako vždy naše procházka začíná na chropyňském zámku. Tentokrát se soustředíme na unikátní sbírku zbraní z třicetileté války, kterou na chropyňský zámek přivezl z Mírovské zbrojnice pan Bedřich Fürstenberk. Sbírku můžete obdivovat v nejkrásnější místnosti zámku - Rytířském sále a to díky panu Pohlovi – chropyňskému obchodníkovi a panu Šmídovi -chropyňskému lékárníkovi. Tito dva pánové se zasloužili nejen o to, že se sbírka zbraní dochovala do dnešních dnů, ale také zbraně dokonale zrestaurovali a zakonzervovali. V dobách, které popíšu, jste je mohli potkávat na chropyňském náměstí.

Na zámku se také zastavíme v národopisném sále a prohlédneme si typické hanácké kraslice, zdobené zcela přírodními materiály, přírodním barvivem, slámou, a k lepení se používal bílek. Přesně takové vyráběla v Chropyni na náměstí paní Procházková, kolem jejíhož domu také půjdeme.

Než se vydáme na procházku, ještě si můžeme prohlédnout model hanáckého statku, i když chropyňský grunt vypadal poněkud jinak. Půdorys měl tvar písmene L, do ulice bylo situováno obytné stavení hospodáře a ve dvorním traktu se nacházely úložné prostory, chlévy, a na konci těsně před zahradou býval výměnek pro staré rodiče. Druhou stranu dvoru uzavírala zeď sousedního gruntu. Za uzavřeným dvorem se rozkládala zahrada, která končila stodolou. Za ní se nacházela humna.

Neodpustím si hádanku: Milí Chropyňáci i návštěvníci Chropyně, víte, která ulice jsou bývalá humna?

A můžeme se vydat na náměstí. Nečekejte ode mě, že se zastavím u každého domu a popíšu, od kdy do kdy tam kdo a kdy bydlel a kolik vlastnil arů a hektarů půdy, to už dříve a daleko lépe, než já napsali jiní. Budu psát hlavně o obyčejných lidech, kteří atmosféru náměstí dotvářeli.

První zastavení je u domu č. 41, hned vedle školy. Dům původně končil až společnou zdí s domem čp. 42 a byl zde Svedrup družstvo, ve kterém opravovali a šili boty a také vám zde opravili (zašili) punčochy. Zakázku by od vás převzala paní Kalmanová.

A hned ve vedlejším domě č.42 jste se v lékárně (dříve drogerie) mohli potkat s panem lékárníkem Šmídem. Denně jezdil do práce na kole z Kroměříže, kolo na něj čekalo celý den opřené o živý plot, který v té době lemoval park. Vzpomínáte – je to ten pán, kterému vděčíme za restaurování sbírky zbraní. V tom samém domě jste mohli zajít ještě do papírnictví, zde by vás obsloužila slečna Fanynka.

Když půjdeme dál a projdeme kolem Pecníkova statku (žlutý dům dodnes pěkně zdobený bílými štuky č. 45), zastavíme se u vedlejšího menšího domku, ve kterém žila a zdobila kraslice paní Procházková, matka paní Zbořilové a babička Rudy a Aleše. Vzpomínáte? Stejné kraslice jsme viděli také na zámku.

Další domy tu dnes už nestojí, ale mohli jste tu nakoupit zeleninu u Křenků. Následoval statek u Matoušků a na rohu uzavíral tuto část náměstí dům významného chropyňského starosty pana Homolíka.

A hned druhý dům za uličkou Míru, kdy naši pozornost upoutá výstavný dům zdobený štuky - tzv. Štěpaníkovo. V té době tu byl už jen bufet, dříve významný hostinec. Pokud vám jméno Štěpaníkovi nic neříká, pamětníkům připomenu, že paní Štěpaníková byla manželkou pana učitele Chytila, kterého už mnozí pamatujete.

Na této straně náměstí připomenu ještě dům č. 60, před kterým se v hromadě hlíny v hliněném vejci našel chropyňský poklad. To bychom se ale dostali do úplně jiné doby, tak půjdeme raději dál. Přejdeme na druhou stranu náměstí, vpravo bývaly lázně a hned u prvního domu krásně vonělo čerstvě zpracovávané dřevo. Zde měl svou truhlářsko - stolařskou dílnu pan Doležel.

A jen o pár domů dál jste ucítili úplně jinou vůni, pro nás děti mnohem zajímavější, která se linula z Uhlířovy cukrárny. Hosté zde mohli posedět u stolků s mramorovými deskami, pro mě v dětství něco zcela mimořádného.

V domech, kolem kterých procházíme, žilo více chropyňských rodin, ale my se zastavíme až u dalšího obchodu. Vzpomněl by si někdo? Ano, bylo to řeznictví u Tesařů, kde vás osobně obsloužil pan Tesař s paní Tesařovou a někdy jim pomáhala paní Vojtěchová. A dovolte mi mou dětskou vzpomínku: za velkými dřevěnými vraty štěkal vlčák Asta.

V dalším stavení bydlel pan Škroníček, který po své pracovní době vedl chropyňkou záložnu (spořitelnu), která sídlila v patře v hospodě U Bučků.

Další statek byl pro mě velmi tajemný. Nebydlel tu nikdo a jméno rodiny jsem neznala, ale říkalo se, že je vystěhovali, když došlo po válce „k rozkulačování“. Rozkulačování byl historický akt, při kterém komunisté vyháněli statkáře z jejich gruntů. Pátrání po osudech této, mně zcela neznámé rodiny, by možná bylo dobrým tématem pro diplomovou práci. Zatím toto temné období v Chropyni žádný historik neprozkoumal, aspoň o tom nic nevím.

Ještě projdeme kolem domu, ve kterém bydlela paní učitelka Vrtělová. V domě bývala dříve pekárna, ale v námi sledovaném období se zde už nepeklo, zato fungovala Zhánělova pekárna na rohu Hřbitovní ulice.

A dostáváme se k rohovému domu, ve kterém žili a prodávali potraviny Pohlovi. Už když jsem vzpomínala Uhlířovu cukrárnu, jsem slyšela, jak namítáte: „Né, né, né, cukrárna byla jinde a obsluhovala tam paní Tesařová“. Ano máte pravdu, ale paní Tesařová měla cukrárnu u Pohlů o několik let později. Ale abych nezamluvila velmi důležitou věc, o které jsem chtěla psát. Obchodník pan Pohl byl druhým muže, který přispěl k zachování sbírky zbraní z třicetileté války v Chropyni. Pan Pohl měl i další koníčky a zanechal nám krásnou sbírku motýlů a zabýval se také pěstováním kaktusů.

Naše procházka se chýlí ke konci. Když projdeme okolo městského úřadu – radnice, dostáváme se zpět k zámku. Dnešní procházka nebyla dlouhá, zato doufám nabitá informacemi a už dávno minulou nezapomenutelnou atmosférou chropyňského náměstí.

Slyšíte ten křik? To ještě stále probíhá bitva o hliněné kuličky nebo že by si děti už hrály na četníky a lóbry a schovávaly se v živém plotě chropyňského parku?

Na úplný závěr vám dlužím odpověď na mou hádanku: Kde byla v Chropyni humna? Už to víte – no přece v Ječmínkově ulici.

DaSa