Venkovní výstava ilustrací Emila Filly

Emil Filla je jedna z nejvýznačnějších uměleckých osobností české moderny. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni. 

Výběr prezentovaný na výstavě uspořádané ke 140. výročí Fillova narození zastupuje autorovu rozmanitou tvorbu, jež prošla celou řadou proměn.

V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo Za městem. V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem a také byl spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu (1911 Hradčany).

V druhé polovině třicátých let, kdy v Evropě značně posílila agresivní nacistická ideologie, proniklo do Fillovy tvorby téma boje. Již během první světové války se Filla aktivně zapojil do zahraničního odboje v Holandsku, kde pobýval v letech 1914 až 1920. Byl si vědom bezprostředního ohrožení svobody a nutnosti obrany před tyranií, jež symbolicky vyjádřil postavou Hérakla, syna smrtelné Alkmény a všemohoucího Dia, který se stal ústředním motivem grafického cyklu Boje a zápasy z roku 1937. Ztvárnil zápas člověka s temnými mýtickými silami, jejichž poražením se rodí svoboda. Z antického mýtu o Héraklovi zobrazil strhující zápas Hérakla s krétským býkem, s nemejským lvem, erymanthským kancem nebo Diomédovými koňmi, a pokračoval zápasy zvířat. (1938 Zápas šelmy s býkem). 

V první den druhé světové války byl, spolu s řadou dalších významných osobností (patřil k nim např. Josef Čapek), gestapem zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Dachau, později v Buchenwaldu. V koncentračním táboře nemaloval, ale napsal tam řadu teoretických textů, a dokonce několik básní. Na rozdíl od mnoha dalších osobností věznění přežil a hned v roce 1945 mu byla uspořádána v Mánesu výstava, na níž byla uvedena jeho dosud nevystavovaná díla z let 1938–1939. Znovu se vrátil k motivu Hérakla a vytvořil Cyklus grafických listů k básním Františka Halase Torzo naděje a Hérakles (1946)

Od roku 1947 pracoval také na svém nejvýznamnějším poválečném díle, cyklu monumentálních maleb na papíře (a hedvábí) na téma slovenských zbojnických písní (1951 Hej, nebudem rolníkom), v němž Filla umělecky vycházel nejen z kubismu, ale také z lidového umění a dokonce i z tradiční čínské tušové malby. Zároveň tímto dílem navázal na předválečný cyklus na téma Erbenovy Kytice a cyklus lidových písní (1939 Žaloval sa pták ptákovi). Tyto práce měly být v roce 1951 vystaveny, k výstavě však nedošlo.

V roce 1952 oslavil sedmdesáté narozeniny dvěma soubornými výstavami, a to v galerii Práce na Václavském náměstí a v galerii Mánes. (1950 Ja dala máti dala dceru, 1950 Bola som ja bola, 1951 Počúvajte radní páni, 1951 Pod Muráňom v tej doline, 1951 Hody, milé hody)

6. října 1953 Emil Filla umírá a je pochován na Střešovickém hřbitově. 

Ing. Barbara Yas